Republic of two

Akustická kapela Jirího Buriana a Mikoláše Ružicky Republic of Two pokrtila v Praze první desku Raising the Flag. Poridte si ji a pustte ji kamarádum. Jdete se podívat, jak zní písnicky, které Burian a spol. delají, naživo. A pak se radujte, jakou lehkost, pokoru a širokou škálu emocí Republic of Two do svojí muziky vkládají.

Republic of Two, nová kapela složená ze zkušených muzikantu Jirího Buriana (dále i Burian, Kapitán Demo, Ghostmother ci Southpaw) a Mikoláše Ružicky, jsou písnickári; ovšem ani trochu patetictí nebo snad dokonce úporní.

Znejí trochu jako norští Kings of Convenience, na pódiu po sobe i Jirí Burian jako polovina Republic of Twopodobne pomrkávají. Jsou klidní a za akustickými kytarami soustredení, v souboji o vetší romantiky by ale pravdepodobne nad severskými kolegy zvítezili.
Na desce Raising the Flag jim sice nehostuje kanadská zpevacka Feist, posilu ovšem mají v cellistce a vokalistce Terezie Kovalové, která vypadá trochu jako Gwen Stefani. A když tahle Gwen zacne zpívat!

Tak treba z teskné skladby Prisoners udelaly tri sprátelené hlasy Buriana, Ružicky a Kovalové prvotrídní zážitek. Jako kdybyste sedeli u otevreného okna a dívali se na zahradu, kde se v letním vetru trepotá cerstve vyprané prádlo, a nad domem se mezi tím stahovaly mraky. Zvláštní mix ocekávání a smutku.

Mikoláš Ružicka a Terezie KovalováRepublic of Two: Všechno vám venujeme
Palác Akropolis, kde Republic of Two ve stredu svou novinku krtili, byl k takovému premítání uzpusobený; sedeli nejen fanoušci, ale i samotná kapela. Ješte behem kratinkého setu Ondreje Galušky z Eggnoise byl sál poloprázdný, pri prvních písnickách Republic of Two se ale témer do posledního místa zaplnil.
A zacalo se s venováním. Co by to bylo za domácký koncert, kdyby se nedostalo na partnery a rodice. The Fish and the Boy, stejne klidnou jako voda v rece, "dostal" Mikolášuv otec-rybár. Malý synovec Eliáš si vysloužil Move. Pevecké sólo, jímž Terezie zacíná, si prý prebásnil podle sebe.

Republic of Two: All I Can Hear Is Gunshots
Republic od Two: Shadows (Southpaw cover)

Katerina Winterová zpívá MoveMove si vybrala i dvojice Katerina Winterová - Jan P. Muchow, která desku krtila. Jejich minimalistická verze byla milým osvežením, stejne tak následná predelávka hitovky The Ecstasy of Saint Theresa (I´m Not) Really Optmistic (poslechnete si záznam), kterou pro zmenu zahráli Republic of Two.

Tohle je folk!
Prátelská atmosféra na pódiu, pod ním i v publiku pritom ani na chvíli nepusobila familiérne.
Republic of Two hráli tem, kterí chteli jejich krajiny, svety a hudební obrazy procházet, sdílet a v duchu dál rozvíjet. Anglické texty sice ceské ucho nevnímá stejne pozorne jako ty domácí, zvukový obal, který jim trojice doplnená o baskytaristu Štepána Ružicku dokáže vyrobit, ale mluví recí, kterou mužete rozkódovat po svém.
Kdyby mel znít moderní folk tv Cesku takhle, bylo by to skvelé.

Republic of Two - krest CD Raising the Flag
Praha, Palác Akropolis, 12. ledna 2011
Hosté: Ondrej Galuška a The Ecstasy of Saint Theresa - www.koule.cz

Pseudonym Gregory Finn zapusobí hlavne na fanoušky ceské indie-rockové formace Southpaw. Ackoliv tato hudebními kritiky uznávaná kapela po trinácti letech své existence letos nadobro skládá zbrane, nemusí okolí truchlit dlouho. Z rozpadu Southpaw má ceská scéna prece jen užitek. Frontman Jirí Burian totiž zásadne nespí na vavrínech. Král je mrtev, at žije král! Privítejte Republic Of Two, jeho nový projekt tvorící muziku, která není v ceských luzích a hájích až tak obvyklá. Možnost krestu debutové alba dvojice Ružicka/Burian se ve stredu naskytla Paláci Akropolis. Jeho sál možná v dobe koncertu poprvé obsypaly židle. Vsede šlo výjimecne lépe vychutnávat prímo fajnšmekrovský hudební zážitek!
Související

30. 11. 2010

Recenze: The.Switch krtili vodou a prací

Písnickár Ondrej Galuška opustil pódium celkem brzy. Ve svém repertoáru mohl zašátrat po více skladbách. "Nevím, jak byste na tohle chteli tancovat," prohodil skoro provinile na adresu svých vybrnkávaných melodií. Jeho vyrovnaný hlas ukolébával všechny diváky do príjemné nálady a skvele naladil prítomné na nadcházející sestavu.

Ondrej Galuška Ondrej Galuška na koncerte v Akropoli Jindy obycejné pódium nyní zabírala omšelá kresla, starý gramofon a zatím neposkvrnené malírské plátno. Mikrofony a zbylá technika jednadvacátého století do konceptu tricátých let nezapadala, nicméne bylo na co koukat. Když se do unavených kresílek posadili ocekáváním nabití muzikanti, prítomní v sále zmlkli. Za necelou ctvrt hodinku ale diváci ústa zase otevreli, ovšem jen proto, aby jim úžasem mohla spadnout brada. Ústrední dvojice Republic Of Two - Jirí Burian a Mikoláš Ružicka - umejí zpívat, mají charisma, nápady na skvelé melodie, ale i na poetické texty. Oprostili se i od "ceské anglictiny". Neexistuje nic, co by jejich vystoupení chybelo.

Svuj styl vymezují jako indie-folk. Neexistuje ale nic pozemského, co by jejich um dokázalo popsat. Tohle zkrátka musíte slyšet! Že jsou dve kytary nuda? Ružicka s Burianem nenechali nic náhode a ke koncertování si prizvali krome basové kytary i cello, které odnášelo fanoušky do dalekých hrdinských bájí. Terezie Kovalová se se svým nástrojem nedávno objevila i na akustických žních the.switch, nyní ale dostal prostor i její zpev. Perfektne ladil s mužskými hlasy, a vtiskl tak kompletnímu projevu kapely punc snení.
Republic Of Two (Mikoláš Ružicka) Republic Of Two (Mikoláš Ružicka) Republic Of Two Republic Of Two Republic Of Two Republic Of Two


Jsou to práve snové melodie, jimiž duo autoru okouzlilo celý sál. Zaznelo i pár písní od Burianovy domovské skupiny Southpaw a do akustické podoby byla pretransformovaná i písen z Burianovy sólovky So Low.

Ecstasy of St. Theresa (Katerina Winterová) Katerina Winterová na krtu Republic Of… Desku Republic Of Two Raising The Flag cekalo tradicní zmácení obycejným šampanským. Jeho krtitelé už tak obycejní nebyli. Katerina Winterová a Jan P. Muchow, tedy kompletní sestava Ecstasy Of St. Theresa, toho sice moc nenamluvili, ale jejich následný hudební vstup to zcela vynahradil. S headlinery si totiž navzájem prohodili písne a každá kapela zahrála skladbu té druhé, samozrejme ryze ve vlastním provedení. Mezitím se malírské plátno zaplnovalo abstraktním výtvorem, který v "prímém prenosu" vytvárel Aleš Ružicka.

Vrcholem vecera byly napr. skladby Pillow ci All I Can Hear Is Gunshots. Duo Ružicka/Burian má pred sebou svetlou budoucnost. Snad v Cesku pochopíme, že vytvárejí jedinecnou hudbu, kterou by jim mohli závidet i v zahranicí. Pokud ano, nemusí být Raising The Flag bílým praporkem, ale víteznou vlajkou. - CT24

Balzám na duši (of two)

13.01.2011 17:49, Petr Adámek

Težko na ceské scéne najdete vetšího hudebního chameleona, než je Gregory Finn. Teda Jirí Burian. A nebo jen Burian? To je fuk. Se svoji spríznenou duší, multi-umelcem Mikolášem Ružickou, vytvorili coby Republic Of Two jedinecné dílo "Raising The Flag". A stejne jedinecne vyznela i jeho živá interpretace.

Jako by ti ctyri na pódiu vubec nepatrili do dnešní uspechané doby. Mikoláš Ružicka a Jirí Burian, v poklidu si brnkající na akustické kytary, Mikolášuv bratr Štepán, na pohodu rozvalený s baskytarou v kresle, v dalším kresle soustredená cellistka Terezie Kovalová, ti všichni na hodinu a pul zpomalili cas. Zatímco predchozí den krepcilo na stejném míste nekolik stovek lidí do rytmu slovenských neopunkeru Inekafe, tenhle vecer byl pravým opakem. Oáza klidu, pohody, intimní atmosféry a skutecné kultury.
"Kéž by se tak sedelo," napadlo me pri vstupu do klubu. A skutecne - na príchozí cekaly židle, jak to tady bývá zvykem behem divadelních predstavení. Moudrá volba - vždyt stát u akustické a komorní produkce typu Republic Of Two je stejne nemyslitelné asi jako usednout na zadek behem setu Davida Guetty.
Republic Of Two, Palác Akropolis, Praha, 12.1.2011
© Honza Pruša, musicserver.cz
Svuj díl z príjemné a poklidne melancholické atmosféry si nejprve ukrojil Ondrej Galuška z Eggnoise. Písnickár, vokálem chvílemi pripomínající Kryštofa Michala, toho sice na pódiu nestihl predvést mnoho, ale nekolik dávek potlesku si vyslechl zcela zasloužene. Poté, co vypojil ze zesilovace svoji akustickou kytaru a vystrihl na adresu Republic Of Two nekolik komplimentu, uklidil se spokojene na kraj sálu sledovat s ostatními vztycování praporu.
Tvrdil-li Ružicka v rozhovoru pro musicserver, že se v tomto projektu protnuly jejich republiky (tedy jeho a Jirího), nezbývá než po jejich vystoupení dodat, že spíše než republiky se protnuly svetadíly, ba dokonce vesmíry. Bez nadsázky! Jakkoliv je jejich debutová deska výpovedí dvou odlišných autoru, dvou odlišných mozku a dvou odlišných duší, je "Raising The Flag" coby prusecík jejich osobností (chcete-li republik - chcete-li vesmíru) prímo ukázkovým vzorem shody a vzájemného porozumení.
Republic Of Two, Palác Akropolis, Praha, 12.1.2011
© Honza Pruša, musicserver.cz
Chemie naštestí nezustala v nahrávacím studiu a skvele zafungovala i naživo. Burian zcela vytesnil své ego (možná jen s blížícími se kristovými lety zmoudrel) a mediálne méne známému Ružickovi nebyl souperem, ale rovným partákem. Jako klícová esence v kytarovém základu (tím spíš v kontrastu se sólistou Galuškou) zapusobila zmínená cellistka, jež svoji hrou i hlasem vyšponovala už tak krehké písnicky do emocního maxima. Kdykoliv se pak ve skvele nazvuceném sále setkaly tóny dvou kytar, cella, baskytary a trí vokálu, roztávali z toho diváci i zbytky snehu venku na chodníku.
Do toho na pódiu další Ružicka - Aleš - maloval další ze svých obrazu, vtipkovalo se (pobavil treba asociacní tok myšlenek: špatnej kabel - kabel Gott - dekujeme, to jsme opravdu necekali) a došlo i na Southpaw kousky "Pages" a "Shadows". Bájecnou atmosféru ješte podporili Honza Muchow s Katkou Winterovou, kterí desku zkropili bohemkou a následne se blýskli remixem písne Republic Of Two "Move". Ti jim to následne oplatili akustickou verzí EOST veci"I'm (Not Really) Optimistic". Aneb, jak v již zmíneném rozhovoru prohlásil Jiri: "Když je totiž song opravdu dobrej, funguje v jakýmkoliv stylu. Muže být v electro aranžích, stejne jako v rockové verzi nebo jenom akusticky."
Až dají zanedlouho Southpaw sbohem a šátecek, bude kolem toho mnoho nárku. A prestože jsou Republic Of Two úplne jinde, mohli by být v budoucnu více než dostatecnou náhradou.
P.S. Burian umí i akusticky. Tak co kdyby Southpaw hodili na rozloucenou do placu akustické bestofko? - www.musicsever.cz

rozhovor
intervew - www.musicserver.cz

Nekdo se teší na vánoce, další na výplatu, nekdo zase na první sníh a treba já jsem se tešil na debutové album kapely Republic of Two. Jednak pro to, že za tím stojí šikovní muzikanti a producenti Jirí Burian alias Gregory a Mikoláš Ružicka. A druhak kvuli tomu, že se pánové pustili do ceské odpovedi na skvelé norské duo Kings of Convenience. Hudba Republic of Two je indie folk, kde hraje prim souhra mužských hlasu a akustických nástroju a kde o elektroniku nezavadíte. Album Raising The Flag vyjde 20. ríjna a v techto dnech je mužete potkat jako hosta podzimního turné Extáze. Ružicku s Burianem ve skupine ješte doplnují baskytarista Štepán Ružicka a cellistka Terezie Kovalová. Jsem moc rád, že se nekdo u nás pustil do takovéhle hudby, kterou po skoncení Colorfactory u nás nikdo moc nedelal. Urcite se k Republic of Two brzy zase vrátíme.
text: Tomáš Klement - Neon ceský rozhlas

Dva písnickári se pohybují na vlastním území a mohou hrát podle vlastních zákonu. Presto na cestu k nim nemusíte pracne získávat víza. Indie-folková „Republika dvou" je volne prístupná širokému publiku a do správné míry populistická. Na debutu nazvaném Raising The Flag povlává hned nekolik komorních, akusticko-elektrických anti-hitu.

Duo Republic Of Two založili Jirí Burian (jinak též Southpaw nebo Ghostmother) a Mikoláš Ružicka (Ghostmother). Což dává i jistou predstavu o výsledku. Hudba Republic Of Two skutecne navazuje na „krehcí" tvár Southpaw. Méne odkazuje na retro-hip hop-šansonovou polohu Ghostmother, ale spojnici tvorí podobný prístup k „vypravecství príbehu". Ovšem není to tak jednoduché, jako když z „kytarovky" vyhodíte rytmiku a natocíte unplugged. Pruzracné aranžmá nutí jít víc po obsahu samotných písní a vyžaduje niternejší, otevrenejší interpretaci. Ono tišší poselství pak na strane diváku nárokuje pozornejší poslech.

Duo na nahrávce i koncertech obcas doplnují na kvartet basista Štepán Ružicka a violoncellistka Terezie Kovalová. Její príspevek pozvedl mimo jiné i jednu z nejvydarenejších písní Prisoners - tísnivou vizi, kterou vyhrávky cella zmekcují nádechem nostalgie.

Pokud by predchozí odstavec budil dojem, že Raising The Flag je album bolestínských a ponurých nálad, jde o omyl. Deska nespadla do pasti monotematické uknouranosti. Nabízí pestrou paletu nálad, vcetne písnicek hravých a proslunených. Poteší treba do latiny hozená, klouzavou basou nesená skladbicka Sweet Alert. K výrazovým prostredkum Republic Of Two patrí i sympatická (sebe)ironie, slyš treba There Goes My Broken Ego.

Absence výrazné rytmiky a prevaha akustických nástroju neznamená, že tvurci rezignovali na „elektriku", nebo že nahrávka nemá tah. Zboosterovaná kytara hraje duležitou roli hned v úvodní All I Can Hear Is Gunshots. V písni Golden Mine pak spolu s baskytarou, cellem, samply a sbory dotvárí vyložene psychedelickou náladu. A propos, samply. Nenápadné, ale úcelné. Zkrátka, nejde o žádný konzervativní folk, ale ani o opoždené freak-folkové trendarství. Tvurci proste hledají k písním vhodné zvukové kabátky.

Republic Of Two patrí k tomu nejlepšímu, na cem se Jirí Burian i Mikoláš Ružicka podíleli. Nezbývá než poprát, at se republika dvou diktátoru nerozpadne a prapor vydrží dlouho vztycený.
text: Tomáš Polívka - www.t-music.cz

Republic of two pricházející s debutovým albem „Raising the flag“ je nová indie folková formace, kterou založili dva skladatelé, písnickári a producenti Mikoláš Ružicka (Ghostmother) a Jirí Burian (Southpaw, Ghostmother, Kapitán Demo), rovnež skladatelé a producenti posledních dvou alb Jana Buriana.

Je to spojení dvou svetu, dvou autoru, dvou hlasu, dvou rukopisu, který se vzájemne propojil v jedno.

Album Raising the flag svým pojetím reaguje na dnešní prehlušený svet plný agrese, hudebních trendu a retro kolotocu.

Prevážne jemné skladby jen v akustickém hávu (dve akustiky, basa, cello a zpevy) jsou nasáklé skandinávskou lehkostí stejne tak jako britskou melodicností.

Živou kapelu dále tvorí Štepán Ružicka - basa a Terezie Kovalová - cello a jejich vystoupení jsou zvláštní i spojením s výtrvarníkem Alešem Ružickou, který svojí malbou reaguje na zvuk prímo na podiu.

Deska se tocila ve studiu Ecsona Walese.

Republic of two si vybral Jan P. Muchow jako hosta na podzimní turné s Ecstasy of St. Theresa
autor:PR - Muzikus

Jirí Burian se svým ohromným hudebním záberem chce asi vyrovnat Princovi (nebo prinejmenším Romanu Holému). Tentokrát si odskocil od Southpaw do poklidných akustických vod a s kamarádem Mikulášem Ružickou (Ghostmother) prichystali skvelou desku "Raising The Flag" pod hlavickou Republic Of Two.
Tak jsem se dockal! V makrorecenzi na Burianovu sólovku "So Low" padlo z mé strany mimo jiné toto: "Obávám se, že tentokrát forma zvítezila nad obsahem, ale možná je to muj problém, protože jsem bláhove ocekával lo-fi písnickovou desku, kde by elektronika jen jemne bublala nekde v pozadí jako funkcní doplnek akustických nástroju a podbarvovala silné melodické nápady." A ted Republic Of Two na svém prvním albu "Raising The Flag" úplne vypustili elektroniku, zustaly jen akustické nástroje, hlasy a hlavne ty "silné melodické nápady" (což je, když nad tím tak premýšlím, klišé jak byk/svina/Brno).
Jirí Burian a Mikoláš Ružicka zaslouží obdiv. Tady už se není za co schovat, tohle je dukaz schopnosti napsat a nahrát normální obycejnou skladbu, bez obalení do efektu, bez nánosu mnoha vrstev, které jsou ohromné, ale zakrývají samotnou podstatu písne, sdelení, emoce a jednoduchou krásu. Z prehledu dosavadních aktivit obou hudebníku je nepochybne jasné, že to umejí tak i onak, a toto je vynikající ukázka jejich další stránky (pane jo, kolik jich vubec je?): krehkého písnickárství.
Pokud v rozhovoru pro musicserver Burian s Ružickou tvrdí, že jsou spolu rádi nejen jako muzikanti, ale i jako prátelé, pri poslechu alba není duvod jim neverit. To souznení je cítit. Výborne jsou jejich hlasy (a dvojhlasy) podbarveny nadýchaným zvukem akustických kytar, nenápadnou basou (Štepán Ružicka) a jedinecným cellem (Terezie Kovalová). Což je perfektní doprovod k intimním a melancholickým textum o uveznených milencích, polámaném egu, zprávách pod polštárem a konverzaci beze slov.
Ješte jednou se vrátím k rozhovoru s obema pány: neradi bývají prirovnáváni ke Kings Of Convenience. Já na tom nevidím nic špatného, skoro bych to bral jako lichotku. To srovnání se nabízí úplne samo - je to první vec, která mne napadla po prvních vterinách poslechu. Ale to je v pohode - pred pár lety jsem nadšene posílal kamarádovi tip na Kings se slovy o Simonovi a Garfunkelovi naší generace. A jestli u nás treba za pár let bude podobne naladená dvojice mužu s kytarou a jemnými písnemi, budeme je prirovnávat k Republic Of Two.
text: Pavel Parikrupa - www.musicserver.cz